Vítejte na stránkách honza.safarikovi.org. Naleznete zde něco málo o mé osobě, ale hlavně tyto stránky berte jako takový rozcestník na další stránky domény safarikovi.org.

Narodil jsem se 1001₂ . 1001₂ . 11110110101₂ v Hořicích v Podkrkonoší. Vysokou školu jsem šel studovat do Brna na Moravu a ta se mi stala osudnou :-) Na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity jsem vystudoval obor matematika - deskriptivní geometrie a poté na Fakultě informatiky Masarykovy univerzity obor výpočetní technika. V současné době pracuju jako asistent na Ústavu matematiky a deskriptivní geometrie Stavební fakulty VUT v Brně. I přesto všechno si myslím, že jsem docela normální člověk :-)

Vystudoval jsem na Moravě, žiju na Moravě, pracuju na Moravě, našel jsem si tu krásnou ženu a jsem tu opravdu strašně moc šťastnej. Zapouštím kořeny v Tišnově, který je ze všech stran, stejně jako Hořice, obklopen kopečky a to je přesně to pravé, mému srdíčku blízké.

Ve čtvrtek 4. října 2007 jsem se ve 14:15 stal tím nejšťastnějším člověkem na světě. Důvod se jmenuje Klárka. Narodila se ve fakultní porodnici v Bohunicích, měřila 50 cm, a i když jí paní doktorka předpověděla 2900 gramů, tak nás všechny překvapila krásnými 3400 gramy. Pokud chcete vidět její první fotky, tak mrkněte sem.

V neděli 6. června 2010 v 1:25 se mé štěstí zdvojnásobilo, neboť se nám narodila dcera Emma. Vážila 3790 gramů a opět měřila rovných 50 cm. Pokud chcete vidět její první fotky, tak mrkněte sem.

Mezi můj největší a dá se říct i celoživotní koníček patří vojenská historie. Zajímám se především o historii leteckých bojů. Mou největší chloubou jsou stránky věnované leteckým esům.

S jejich vytvářením jsem začal někdy během studií na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity v Brně, kdy jsem se poprvé seznámil s jazykem HTML a řekl si, že by nebylo špatné převést papírovou podobu seznamů do elektronické a podělit se o svůj koníček s ostatními. Stránky postupně "bobtnaly" a "bobtnaly" do současných rozměrů. Díky současné návštěvnosti si dovoluji říct, že si stránky našly dost širokou základnu zájemců z celého světa. Díky ní se mi také podařilo navázat mnoho zajímavých kontaktů s předními historiky světa, kteří se podobnou problematikou zabývají.

Pomalu, ale jistě, se ze mě stává naturalizovaný Moravák, přesto i nadále jsem zůstal Hořickým patriotem. Mým přáním je vydat knížku věnovanou letcům Hořicka, mého rodného města, kteří v době druhé světové války létali v rámci Royal Air Force. Knížku už mám rozepsanou, ale posledních několik let jsem na to vůbec neměl čas. Alespoň jsem jejich poctě věnoval speciální webové stránky.

Jako "Tišnovák" jsem se však také začal zajímat o letce mého nového domova... a našel jsem jich hned jedenáct. Proto jsem se rozhodl i jejich památce věnovat speciální stránky.

Máte-li jakékoliv informace o nějakých letcích, archivní materiály, fotografie, vzpomínky nebo jiné dokumenty a chtěli byste mi jakkoliv pomoci s rozšířením a doplněním mých stránek, kontaktujte mě na této e-mailové adrese.

Krom historie mám také strašně moc rád sport, především cykloturistiku, pěší a horskou turistiku.
S Evkou jsme se rozhodli převést postupně do elektronické podoby náš Cestovatelský deník. A jelikož mám strašně šikovnou ženu, tak jsem jí jen vytvořil šablony, poradil hlavní zásady při vytváření stránek v HTML pomocí CSS stylů a ostatní je teď na ní. Myslím si, že ji to docela baví hrát si s HTML a dělat obrázky v Gimpu :-)

No a k cestování pro mě i Evku neodmyslitelně patří i fotoaparát. Velmi rádi fotografujeme. V podstatě na každý větší výlet vyrážíme vyzbrojeni digitálním foťákem. Dlouho jsme nenechali dopustit na klasiku v podobě našeho Pentaxu MZ-10. Sice stařeček, ale fotky dělá pořád nádherné. Nicméně v lednu 2009 jsme se rozhodli koupit si vlastní digitální foťák a s Evkou jsme se shodli, že bychom určitě chtěli klasickou digitální zrcadlovku, než kompakt. Nakonec jsme se rozhodovali mezi čtyřma foťákama a dvěma značkama: Nikon D40 a D60, resp. Canon 1000D a 450D. Do finále se dostal Nikon D60 a Canon 450D, z nichž vyšel vítězně Nikon D60. Fotogalerie z některých našich cest naleznete zde.

Poslední dobou pozoruji, že jsem asi podlehl geocachingu. Opravdu mě to chytlo a jsem rád, že i celá naše georodinka se k tomu staví příznivě. Když je večer čas, hledám nějaká zajímavá místa, kam bychom mohli vyrazit na lov.
Před pár dny jsem také zprovoznil web geocaching.safarikovi.org, kam jsem umístil volně k nahlédnutí podrobné statistiky našeho geosnažení :-)
Zatímco u turistiky a cykloturistiky jsem v podstatě zůstal naprosto imunní vůči sbírání turistických známek, tak u geocachingu jsem poměrně brzo podlehl Czech Wood Geocoinům. Jedná se personalisovanou variantu oficiálních Geocaching Geocoinů, určenou zejména pro radost a sběratelské účely. Jedná se o nekomerční a netrackovatelná dřevěná kolečka (sukovníky), na kterých je laserem gravírované logo geocachera nebo teamu. V jednom předešlém příspěvku jsem se už zmínil, že jsme si nechali pořídit své vlastní a už se nám je podařilo v několika keškách vyměnit za jiná. Jedním z prvních CWG byl krtečkovský, což obzvlášť rozradostnilo Klárku :-)

Jako kluk jsem sbíral snad všechno, co se dalo. Ale jen jedna sbírka přežila do současnosti, a to sbírka pivních etiket. Dlouhá léta jsem jezdil na burzy, dopisoval si s různými sběrateli a psal si do pivovarů. Při posledním "sčítání" na počátku nového milénia jsem se dopracoval k počtům: 20032 nálepek, 4219 krčků, 4527 zadovek a 483 samolepek. Celkem mám ve sbírce 134 různých států světa. Čas na tento koníček však moc nemám, proto je nyní sbírka bezpečně uložena a já ji jen necíleně postupně rozšiřuju, takže v současnosti už mám další krabici s několika tisíci nálepkami čekajícími na roztřízení ... snad někdy v důchodě :-)

Další mojí zálibou je dekriptivní geometrie. Zajímám se o formování jednotlivých zobrazovacích metod, především pak lineární perspektivu.

Od pradávna můžeme pozorovat, jak se člověk snažil napodobit tvory a věci, které ho obklopovaly. Dělal to dvěma způsoby: řezbou a kresbou. Jihofrancouzské a španělské jeskyně nám uchovaly stopy tohoto úsilí staré několik tisíc let.
Uvědomělé hledání zákonitostí perspektivy je však prokazatelné až na sklonku doby gotické a v období nastupující renesance. Tehdy vznikla velká poptávka po uznávaných umělcích, kteří tak přestali být existenčně závislí na jediném „mecenáši“ a osvobodili se i duchovně od nadvlády církve. Začali dokazovat i svými traktáty (vědeckými pojednáními), že umění není činnost šikovné ruky, ale také činnost duchovní, činnost vědecká, protože pomáhá poznat přírodu i člověka. Vědě vůbec přikládali velký význam. Malíři té doby studovali optiku, zabývali se geometrií, mechanikou, pitvali lidská i zvířecí těla, aby pochopili jejich stavbu, a všestranně pozorovali přírodu. Velmi se zasloužili o rozvoj přírodních věd.
Jedním z objevů této bouřlivé doby je i lineární perspektiva.

V architektuře je mým nejoblíbenějším slohem gotika, co se týká výtvarného a sochařského umění, tak u mě hraje prim právě renesance, během níž došlo k nebývalému rozvoji nejen umění ale i přírodních věd.

No a v neposlední řadě mám rád dobrou hudbu. No, vypisovat tady oblíbené kapely asi nemá smysl, je jich hodně velká řádka. Mám rád metal, rock, ale i vážnou hudbu. Snad jediné, co nemusím je moderní disco, nějaké to techno a podobné nesmysly... jo a dechovka, tak ta opravdu není moje krevní skupina. Velmi rád si poslechnu Metallicu, Kreator apod., nicméně asi už opravdu stárnu, v poslední době mě jedná kapela opravdu dostala, a to The Ark.